chvástat čas. Existuje pouze jedna analogie, která dává smysl pro blockchainy. Ne TCP/IP. ne banky. Ne NASDAQ. ale videoherní konzole. Jako videoherní konzole, blockchainy: > umožnit komukoli spouštět aplikace, které mohou uživatelé přehrávat > vyžadují, aby uživatelé nejprve zaplatili značné náklady na registraci, aby mohli hrát (nákup konzole / přesun finančních prostředků a peněženek) > záměrně ztěžují aplikacím přesun mezi platformami > vidět jen několik vítězů Tento poslední bod je klíčovým, součinem ostatních bodů. Ani videoherní konzole, ani blockchainy nejsou přesně tak, že vítěz bere vše, ale přesto získávají silné síťové efekty: lidé se chtějí účastnit 2-3 ekosystémů, kde jsou všechny ostatní aplikace. Můžete to vidět v Nintendu a Sony, a můžete to vidět v Solaně a Base. Jsou to *vítězové berou vše* s možná půl tuctem živých vrcholů ekosystému. Když pochopíte tuto analogii, můžete také pochopit, proč téměř každý řetězec dnes zkrachuje. Součástí je jednoduchá matematika: jak se aplikace staví tam, kde jsou ostatní aplikace, vyhraje jen několik hráčů. Větším problémem však je, že jen asi 0 řetězců se řídí příručkou videoherních konzolí, která umožnila Nintendo/Sony/Xbox vyhrát předčasně. *vytvořili si vlastní zabijácké aplikace, aby nastartovali svůj ekosystém* Místo toho se řetězce spoléhají na technologie a značku, aby přilákaly tvůrce aplikací, ale to není to hlavní, co tvůrci aplikací potřebují. Nejvyšší věc, kterou tvůrci aplikací potřebují, jsou *uživatelé* s *likviditou*, což znamená, že mají veškerou motivaci nasadit na řetězce, jako je Solana a založit to ... počkejte na to... mají uživatele a likviditu. A to je pointa této analogie. Každý jiný řetězec bude muset svést zlý boj o získání, inkubaci a osobní škálování zabijáckých aplikací, pokud chce vyhrát.